logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Janek Kroupa vzkazuje generálnímu řediteli přes média

15. prosince 2017 / Jan Mrzena
Místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek se na zasedání v Českých Budějovicích dotázal generálního ředitele René Zavorala k práci investigativního publicisty Janka Kroupy na kauze obhospodařování pozemků, které nemají konkrétní vlastníky. V reportážích se řešilo, že takové pozemky obdělávají podniky skupiny Agrofert, a ještě na takový způsob hospodaření pobírají dotace. „Cítím v tom jistou účelovost ve dvou záležitostech,“ pokračoval Tomáš Kňourek, „Za prvé tento text vyšel ve stejný čas, kdy budoucí pan premiér šel za prezidentem republiky, aby mu představit budoucí členy vlády. To by možná nebylo tak strašné, ale ta druhá věc je horší. Jde o to, jak je ten text postaven. Ten text převzala v podstatě ČTK, ale ta si ho doplnila o názory dalších aktérů kauzy, jako je třeba Agrární komora. V textu Janka Kroupy tyto názory nejsou. Hovoří pouze o jednom aktérovi problematiky v hospodaření na pozemcích s neurčeným majitelem a tak dále.“ Vítězslav Jandák svého kolegu podpořil, „Kauza je trošku složitější. Protože tento problém, který se týká více než 300 tisíc hektarů, je problémem, který by měl být ošetřen legislativně. A to přiznal i ministr zemědělství.“ Generální ředitel René Zavoral reagoval, „S ředitelem zpravodajství jsem na to téma mluvil velmi bouřlivě. Já nesouhlasím s tím, jak ta kauza byla pojata ve vysílání Českého rozhlasu. Už proto, že je to problém obecný, systémový a je mi bylo trochu stydno, když jsem viděl, jak to téma pojala zcela profesionálně ČTK. Konstatovala, že je to problém, který se týká stovek družstev, které hospodaří v České republice.“ Poté René Zavoral popsal, „U nás byla ta kauza odvozená od Agrofertu. Proto jsem ji označil za nesprávně uchopenou, účelovou. V tomto duchu si hodlám udělat nějakou vnitřní analýzu a pak chci mluvit s panem ředitelem Pokorným a zejména s autorem těch reportáží panem redaktorem Kroupou. Budeme řešit, do jaké míry jsme tady dodrželi všechny principy, které by médium veřejné služby mělo naplňovat. Za sebe říkám, nejsem s touto prací spokojen. Pan ředitel zpravodajství Pokorný o tom ví, protože jsem s ním měl velmi bouřlivý rozhovor na toto téma. A nepřesvědčil mě ani on ani pan Kroupa svými argumenty, že ta kauza není jen nějakou účelovou záležitostí v jakémsi antibabišovském tažení.“ Radě pak navrhl, „Pojďme se k tomu vrátit za měsíc a já vám sdělím, jak jsem k celé záležitosti přistoupil. A budu to chtít rozseknout.“ Radní s návrhem souhlasili. To vše padlo na veřejném zasedání Rady Českého rozhlasu. Mezitím na sebe nenechala dlouho čekat reakce Janka Kroupy. Jeho názor zazněl v médiích. A právě mediální cestou vyzval generálního ředitele na souboj. „Já se Babiše nebojím, nebojím se ani generálního ředitele Českého rozhlasu, načasování kauzy pozemků Agrofertu v rozhlase tak vyšlo, nebudu se řídit tím, kdy se vydání naší reportáže někomu hodí, nebo nehodí. Snaha ovládnout veřejnoprávní média je zjevná, SPD, ANO a KSČM mohou prohlasovat cokoliv,“ řekl Janek Kroupa v rozhovoru pro DVTV. Současně čeká od René Zavorala doložení svého pochybení nebo omluvu. Pokud si vedení Českého rozhlasu myslí, že je třeba být opatrnější při zveřejňování podobných zpráv, tak je to podle Kroupy blbost. Pokud se generálnímu řediteli nelíbí, jak Kroupa pracuje, může ho vyhodit. Některé další zdroje informovaly o neveřejné petici podepisované na podporu Janka Kroupy, která je adresovaná právě René Zavoralovi. Podle všech očekávání se tedy problém vyhrotil. V Českých Budějovicích padala silná slova, která se nesla éterem po Vltavě až do Prahy. Vlastně ani nepřekvapila tím co způsobila. Veřejné projednávání práce novinářů veřejnoprávních médií je citlivá věc. Zvlášť tehdy, pokud se dotýká nejvyšších ústavních činitelů a zvlášť tehdy, pokud téma řeší místopředseda rady. Ani silná slova generálních ředitelů nebývají úplně šťastná. Bývají v té chvíli podbarvena emocí, namísto nadhledu, který pro celkové posouzení práce novináře potřebují. Ale nakonec je dobře, že tato kauza je. Sice je naprosto neúnosné, aby si vyměňoval redaktor své názory se svým generálním ředitelem přes média. Ale vzhledem k principu, o který vlastně jde, je dobře, že ji lidé od médií mohou sledovat. Na pokračování se můžeme těšit už příští týden. Rada Českého rozhlasu má totiž poslední letošní zasedání a asi nikdo nezapomněl na slib René Zavorala, že právě v ten den radním sdělí jak celou věc „rozsekl“.   Celý článek

Radní Tomáš Kňourek řešil práci Janka Kroupy

10. prosince 2017 / Jan Mrzena
Ještě jedna kauza zazněla na zasedání Rady Českého rozhlasu v Českých Budějovicích. Otevřel ji místopředseda rady Tomáš Kňourek. Vzhledem k tomu, že kauza v sobě skrývá obecnější novinářský problém, stojí za to si diskusi radních s generálním ředitelem René Zavoralem připomenout. Zajímavý je i fakt, že hned pár dní po této diskusi začal Tomáš Kňourek publikovat v Parlamentních listech své pravděpodobně do budoucna pravidelné glosy o práci médií. Hned v prvním článku věnoval část právě diskusi na Radě Českého rozhlasu, kterou sám otevřel. Možná na půdě rady neměl dost prostoru, možná jen potřeboval své jednání dovysvětlit.  Ale pojďme k věci. „Chtě bych se zeptat na jednu věc, která rezonuje v médiích,“ uvedl svůj dotaz k práci publicisty Janka Kroupy na kauze obhospodařování pozemků, které nemají konkrétní vlastníky, Tomáš Kňourek. V reportážích se dále řešilo, že takové pozemky obdělávají podniky skupiny Agrofert, a ještě na takový způsob hospodaření pobírají dotace. „Cítím v tom jistou účelovost ve dvou záležitostech,“ pokračoval Tomáš Kňourek, „Za prvé tento text vyšel ve stejný čas, kdy budoucí pan premiér šel za prezidentem republiky, aby mu představit budoucí členy vlády. To by možná nebylo tak strašné, ale ta druhá věc je horší. Jde o to, jak je ten text postaven. Ten text převzala v podstatě ČTK, ale ta si ho doplnila o názory dalších aktérů kauzy, jako je třeba Agrární komora. V textu Janka Kroupy tyto názory nejsou. Hovoří pouze o jednom aktérovi problematiky v hospodaření na pozemcích s neurčeným majitelem a tak dále. Na mě to dělá dojem, že tento článek je účelový, protože hovoří pouze o Agrofertu, nikoliv o desítkách či stovkách jiných firem, které tento problém mají také.“ Poté se obrátil na generálního ředitele, „Chtěl jsem se zeptat vedení Českého rozhlasu, jaký je jejich názor na tento text.“ Vítězslav Jandák svého kolegu podpořil, „Ona ta kauza je trošku složitější. Protože tento problém, který se týká více než 300 tisíc hektarů, je problémem, který by měl být ošetřen legislativně. A to přiznal i ministr zemědělství. Sedlák se těžko dívá, když je půda neobdělaná. A tady by se neobdělávaly stovky tisíc hektarů. A není to chyba těch, kteří půdu obhospodařují, ale legislativců. Ten problém je daleko složitější, než jak byl prezentován v éteru.“ Generální ředitel René Zavoral zaujal racionální a jednoznačné stanovisko, „S ředitelem zpravodajství jsem na to téma mluvil velmi bouřlivě. Já nesouhlasím s tím, jak ta kauza byla pojata ve vysílání Českého rozhlasu. Už proto, že je to problém obecný, systémový a je mi bylo trochu stydno, když jsem viděl, jak to téma pojala zcela profesionálně ČTK. Konstatovala, že je to problém, který se týká stovek družstev, které hospodaří v České republice.“ Poté René Zavoral popsal, „U nás byla ta kauza odvozená od Agrofertu. Proto jsem ji označil za nesprávně uchopenou, účelovou. V tomto duchu si hodlám udělat nějakou vnitřní analýzu a pak chci mluvit s panem ředitelem Pokorným a zejména s autorem těch reportáží panem redaktorem Kroupou. Budeme řešit, do jaké míry jsme tady dodrželi všechny principy, které by médium veřejné služby mělo naplňovat. Za sebe říkám, nejsem s touto prací spokojen. Opravdu považuji kauzu za špatně uchopenou a nelíbí se mi její načasování. Já v tomto duchu jistá podezření mám. Pan ředitel zpravodajství Pokorný o tom ví, protože jsem s ním měl velmi bouřlivý rozhovor na toto téma. A nepřesvědčil mě ani on ani pan Kroupa svými argumenty, že ta kauza není jen nějakou účelovou záležitostí v jakémsi antibabišovském tažení.“ Radě pak navrhl, „Pojďme se k tomu vrátit za měsíc a já vám sdělím, jak jsem k celé záležitosti přistoupil. A budu to chtít rozseknout.“ Radní s návrhem souhlasili.   Celý článek

Česká televize vydává Pravidla předvolebního a volebního vysílání k volbě prezidenta republiky

29. listopadu 2017 / Monitor
Stejně jako před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vydává Česká televize v souvislosti s lednovou volbou prezidenta republiky Pravidla předvolebního a volebního vysílání. Ta, společně s procedurálními a technickými podmínkami pro spoty, nabývají účinnosti ve středu 29. listopadu. K dispozici jsou na webových stránkách ČT. Prezidentským volbám se bude Česká televize věnovat napříč zpravodajskými pořady. Pořad Události, komentáře bude hostit tři předvolební debaty, vždy se třemi prezidentskými kandidáty. Rozhovory se všemi kandidáty odvysílá od 7. prosince rovněž pořad Interview a volbám se budou věnovat také pořad Politické spektrum a hlavní zpravodajská relace České televize, Události. Ty do svého vysílání zařadí rubriku „Den s kandidátem na prezidenta“, kterou doplní živě vysílaný rozhovor. V době od 11. do 21. prosince tak bude každý den věnovaný jednomu z kandidátů na prezidenta republiky. Předvolební vysílání před prvním kolem volby uzavře ve čtvrtek 11. ledna prezidentská debata, do které budou pozváni všichni kandidáti na prezidenta republiky. O výsledcích prvního kola volby bude Česká televize tradičně informovat v obsáhlém Volebním studiu, a to v sobotu 13. ledna. Studio začne ve 13:30, tedy půl hodiny před uzavřením volebních místností a skončí ve 22 hodin. Česká televize bude pro potřeby vysílání předvolebních debat kandidátů na prezidenta republiky realizovat tzv. celostátní předvolební trackingový výzkum, a to ve spolupráci se společnostmi Median a Kantar TNS CZ. Česká televize též vydává Procedurální a technické podmínky pro využití zákonem vyhrazeného bezplatně poskytnutého vysílacího času pro kandidáty na funkci prezidenta republiky. Volební spoty jednotlivých kandidátů bude Česká televize vysílat na programech ČT1 a  ČT2 v období od 2. ledna 2018. Spoty budou přijímány v délce 30s nebo 60s. Podrobné specifikace pro výrobu spotů budou zveřejněny na internetu ČT. Celý článek

Zakázaná reklama na hazard na ČT1

24. listopadu 2017 / Monitor
Česká televize již od roku 2011 soustavně porušuje zákon, který reguluje vysílání reklamy. Televize na programu ČT1 tento zákaz obchází a označuje reklamu za sponzorování vysílání, které zákon dovoluje.  Nejenže jsou tak řádní plátci koncesionářského poplatku obtěžováni reklamou, ale především miliony diváků mohou každý den sledovat, jak velká a důležitá veřejnoprávní instituce explicitně porušuje zákon. Proto je Kverulantovým cílem přimět ČT k zastavení vysílání nepovolených reklam. Kverulant už v této věci podal množství podání a dnes podal další na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Kverulantovi vadí skutečnost, že ČT1 nedávno odvysílala po osmé hodině před hlavním večerním programem reklamu na hazard v online casinu SYNOTtip. Celý článek

Kdy a kdo nakonec koupí Novu?

23. listopadu 2017 / Jan Mrzena
O prodeji společnosti Central European Media Enterprises (CME) se spekuluje zhruba půl roku. Společnost v České republice provozuje skupinu Nova, vysílá také na Slovensku, v Bulharsku a Rumunsku, tedy pro území s více jak 40 miliony obyvatel. Z dostupných informací vyplývá, že impuls k transakci vychází z České republiky, z celého impéria se tak bojuje především o Novu. Prodávat chtějí i vlastníci CME. Otázkou je kdy a za kolik. Spekulovat se evidentně bude do poslední chvíle hlavně o tom, kdo společnost ovládne. Skupina údajně prošla procesem kompletního prověření před převzetím (due diligence). Letos oddělila hospodaření televizních stanic v Chorvatsku a Slovinsku, jejichž prodej je samostatnou kapitolou (je o několik kroků dál). Skupina pracovala na stabilizaci hospodaření. Ekonomika v černých číslech je však vykoupena drastickými úsporami v investicích do programu i technologického rozvoje. I tak se celkové výnosy CME v letošním roce zvyšují (za tři čtvrtletí na 378,1 mil. USD oproti loňským 356,1 mil. USD). Tahounem je trvale Nova, letos ovšem rychle rostou i příjmy v Rumunsku a na Slovensku. Do mlýnice spekulací přispěla včera agentura Reuters. Podle ní se chystají do CME vstoupit čínská energetická a investiční skupina CEFC a česko-slovenská finanční skupina Penta Investment. Ty údajně chtějí koupit od americké mediální firmy Time Warner její podíl v CME (46,5%). Reuters o chystané transakci informovala s odvoláním na tři informované zdroje. Podle jednoho z nich by hodnota dohody měla činit 500 milionů eur (10,8 miliardy Kč). Otázkou zůstává, o čem a proč zmíněné tři zdroje chtěly informovat. Před dvěma týdny přinesl oborový web Ecofin informaci o rozhodnutí čínské Komise pro národní rozvoj a reformy, které spočívá v omezení „iracionálních“ investic do zahraničních projektů. Informaci původně zveřejnil deník China Daily s odvoláním na zdroj právě ze zmíněné komise. Ta je v podstatě vrchním regulátorem, který má na starosti makroekonomický rozvoj země a je tak přímým následovníkem čínské Státní plánovací komise. Došlo k rozšíření seznamu „citlivých“ typů investic. Čína se vedle tlaku na zvýšení efektivity svých zahraničních operací snaží vyhnout riziku korupce a praní špinavých peněz. O pevnějším státním stisku na finančních tocích se mluví zhruba od srpna, kdy Mezinárodní měnový fond (MMF) popsal úvěry poháněnou čínskou ekonomiku jako nebezpečně nestabilní a Peking zareagoval. CEFC tak už nebude patrně investovat v Evropě do fotbalových klubů, kasin ani filmových studií, nově ani do zbrojařství nebo médií. O Pentě, se jako o potenciálním zájemci o spoluvlastnictví TV Nova spekuluje od začátku. Postoj Penty k informacím Reuters celkem výmluvně okomentoval pro ČTK mluvčí Penty Ivo Mravinac - "Spekulace nekomentujeme". Penta Investments je především investiční společnost. Jejím zájmem je zisk, který vyplyne z následného prodej akvizic, které předtím koupila. V Evropě se o výhodnosti investice do televizí mluví tehdy, pokud se cena pohybuje do sedminásobku nezdaněného ročního zisku. Penta mimo jiné působí v tištěných a internetových médiích v Česku a na Slovensku. Vlastní i druhé největší české vydavatelství Vltava Labe Media. O koupi CME má zájem více zdejších silných investorů. Tak například skupina PPF nebo J&T (jejíž 50% podíl ovšem získá právě zmiňovaná CEFC) nebo některá ze společností blízkých mediální divizi Agrofertu. Transakce se bude připravovat ještě dlouho. Motivem zájmu o zdejší komerční jedničku je spíše mít funkční informační zdroj než mít prvoplánově dobrou investici. Pro diváka tanečky okolo vlastnických změn znamenají především dlouhodobé omezení investic do kvality a pestrosti programu. Kolik jich nakonec zůstane u kolotoče repríz a zastaralých formátů typu Tvoje tvář má známý hlas je otázkou. CME vysílá na celkem 27 televizních kanálech - v Bulharsku (bTV, bTV Cinema, bTV Comedy, bTV Action, bTV Lady a Ring), v České republice (Nova, Nova 2, Nova Cinema, Nova Sport 1, Nova Sport 2, Nova International, Nova Action a Nova Gold), v Rumunsku (PRO TV, PRO TV International, Acasa, Acasa Gold, PRO Cinema, Sport.ro, MTV Romania, PRO TV Chisinau a PRO 2 MOLDOVA) a na Slovensku (TV Markíza, Markíza International, Doma a Dajto). Akcie CME jsou obchodovány na burze v New Yorku (NASDAQ) a na Burze cenných papír Praha pod burzovním symbolem CETV. Celý článek

Značení falešných zpráv nefunguje, leda tak opačně…

17. listopadu 2017 / Zdeněk Duspiva
S nástupem a někdy s až alibistickým démonizováním falešných zpráv (“fake news“) se vyrojilo mnoho neziskových i „státních“ agentur a institucí na napravování věcí na „pravou míru“. Přidávají se k tomu i provozovatelé některých vlivných sociálních sítí a sociálně-informační inženýrství by rády zkusily (zkouší ...)  i další instituce, firmy i  vlivové struktury. Označení kontrolovaných zpráv štítkem „pochybné“ či „nepravdivé“ ale přitom podle mnoha průzkumů i zkušeností může způsobit, že se někteří lidé budou naopak o takové zprávy ještě více zajímat a více je číst i jim případně i věřit… Ani Facebook svojí vlastní aktivitou revizí pravosti zpráv (kterou zavedl spolu se společnostmi AP a Snopes) příliš jasněji nepomáhá zodpovězení rizikových otázek účinnosti a optimalizaci zásahů ani více nepřiblížil metodu hodnocení.   Podobně problematické a s nejasným efektem jsou i snahy provozovatelů klíčových globálních prohlížečů a vyhledávacích služeb (Google ad.). Aktivity provozovatelů Facebooku v této sféře a dopady podobných zásahů prověřilo několik analýz. Podle studií k umísťování značek k informacích, že jsou tyto zprávy tzv. "zpochybněny třetími osobami" má podle řady z nich jen velmi mírný dopad na vnímání lidí. Další informace přinesl například pracovní dokument, který zveřejnili experti z Yale University (profesor psychologie Gordon Pennycook a profesor ekonomie David G. Rand). Oba autoři jsou pak mj. i tvůrci dokumentu o "kognitivních psychologických profilech" lidí, podléhajícím falešným zprávám a o roli lidské "křivosti receptivity". Zmíněná studie zahrnovala celkově 7,534 účastníků, kteří posoudili přesnost tzv. falešných zpravodajských článků, v sedmi různých iteracích, v nichž výzkumníci ukázali účastníkům příběhové titulky (ze skutečných článků, jak skutečných, tak zhotovených, publikovaných na Facebooku v letech 2016 nebo 2017). Výsledný názor není překvapivý -  kromě mírného účinku „označování“ se prokázal nakonec spíše účinek opačný - u některých skupin lidí tím může dojít k tomu, že označování má naprosto opačný účinek – podporu a něco na způsob „dobré reklamy“. Úplný dokument je zde (PDF). Facebook nakonec svoji aktivitu postupně tlumí s odůvodněním, že šlo o „krátkodobý experiment“. Možná i proto, že svět, společnost, názory a ani informace nejsou černobílé. Jde-li o profesionální mediální a informační manipulace, pak jde vždy o promyšlenou kombinaci pravdy, polopravdy i nepravdy. A hlavně – hlavním cílem provozovatelů je především zisk, byť jistě s určitou mírou odpovědnosti za nepřímé dopady do jiných oblastí. Je realitou, že informace a dezinformace od nepaměti patří k fungujícím nástrojům v lidském konání, v mediálním prostředí i v působení v rámci prosazování různých zájmů i v ovlivňování nálad i všech rozhodování. Stejně tak je s tím spojená již méně účinná snaha o korekce a regulaci jako i zmírňování dopadů … zejména pak v dnešní multimediální době internetové.     Celý článek

Kolotoč přání

11. listopadu 2017 / Irena Ryšánková
„A za jakých podmínek byste tedy na spolupráci přistoupili?“… „Paní redaktorko/pane redaktore, my jsme jasně deklarovali, že...“   Kolotoč stále stejných otázek a stále stejných odpovědí posledních dvou týdnů. Deklarace je akt jednostranný, spolupráce akt vícestranný. I na sex musejí být nejméně dva. Některé politické strany patrně dosud nepochopily, že kampaň skončila a je po volbách. Stále deklarují svou neochotu spolupráce s vítězem voleb i se zbytkem opozice.  No řekněte, taková spolupráce mezi ČSSD a ODS by byla mediálně výšťavná, ne? Novináři se stále týmiž otázkami snaží vydolovat z „lídrů“ (mimochodem, je docela zajímavé, jak se po sedmdesáti letech stále úzkostlivě vyhýbáme slovu „vůdce“, ačkoliv to je nejpřiléhavější český překlad), za jakých okolností by k nějaké spolupráci byli ochotni. Kdo a s kým. A za co. Pukliny se už objevují, ale stále jich není dost. Nikomu není divné, že otázkami, kladenými stále dokola, umožňují jejich kladeči v podstatě neustálé kolovrátkové opakování volebních programů. Že by pro případ předčasných voleb? Proč se zatím nikdo nahlas neptá politických stran „a chcete tedy předčasné volby?“ Ano nebo ne?  No, to by možná chtěly, ale kdo by to zaplatil… Kasy jsou prázdné, naděje menší a menší. Mediální svět se ocitá ve zvláštním vzduchoprázdnu. Všichni jsou stále zakopaní na pozicích, v nichž něco chtějí a na něco čekají. O vlnky se postarali jedině Piráti, kteří se již stačili drobně mediálně znemožnit, lavírováním kolem podpory kandidáta ANO na předsedu sněmovny. Že by je již Jakub Horák opustil a šel dělat kampaň Topolánkovi? Ostatně, v neustále se točícím kruhu povolebních vyjednávání, z nichž není možné se dozvědět cokoliv jiného (kromě toho, že Eliška Kaplicky by byla ráda ministryní kultury, ale Babiš jí to, podle všeho, nenabídl), je budoucí prezidentská volba spásným záchranným kruhem, zaplňujícím mediální prostor. Role jsou jasně rozděleny.  Padouch Zeman, hrdina… no, kdo vlastně?  Přízeň médií je vrtkavá, a tak po miláčkovi Michalu Horáčkovi následoval miláček Jiří Drahoš. I ten rychle vybledl. Kdo bude další, těžko říct.  Kuňkají všichni stejně. Nejlepšími mediálními matadory se zatím ukazují chlapci a dívky z Žít Brno, kteří po mediální kauze „I want more!“  prohlásili Miloše Zemana za umírajícího starce a teď autor statusu zmizel. Status také. Prý nečekal takovou (drsně negativní) odezvu. Co tedy čekal a proč to napsal? Poučení: Nemyslete. Když myslíte, nepište. Když píšete, nepodepisujte. A když podepíšete, tak se pak nedivte, že zaplatíte. Další mediální figurou těchto podivně prázdných dní je Jiří Paroubek, toužící zachraňovat ČSSD. Ta se ale od něj zachránit nechat nechce.  Paroubkovy dny jsou, zdá se, nyní pestré. Hvězda mediální scény na obrazovkách počítačů chodí jako robot, klape čelistmi a cvičí, podává desítky trestních oznámení na svou budoucí exmanželu, našel si jinou budoucí exmanželku a touží po návratu na politické výsluní, odkud se vykopl sám. Troufám si říct, že právě za Jiřího Paroubka se ČSSD začala potápět. Je ale pravda, že po vítězství, které nebylo zářivé a fenomenální, z ČSSD odešel středem. Ihned.  Jeho nejbližší spojenec Benda odešel k neonacistům, jeho podržtaškové se dnes k němu nehlásí. I kolem současné sociální demokracie panuje rádiový klid.  Na obrazovkách se její představitelé téměř neobjevují, strnulí katastrofou. Lidi je stále nezačali zajímat. Bohuslav Sobotka místo sebekritiky a totálního odchodu z politiky volí (pokud se už objeví) kritiku všech ostatních. To ostatně Jiří Dienstbier taky. Prohra je někdy dobrá. Ukáže se, kdo je fňukna a kdo chlap. Nemám dojem, že by u sociálních demokratů bylo těch chlapů nějak příliš. A supi příštích voleb čekají. Vědí, že se dočkají. Andrej Babiš má před sebou dvě možnosti. Buď bude první dva roky dělat víceméně levicovou politiku a vymaže z povrchu zemského ČSSD i KSČM, které se rázem stanou zbytečné, nebo bude první dva roky dělat víceméně pravicovou politiku, a vymaže z povrchu zemského všechny strany pravicové. Může si vybrat. Druhé dva roky to může obrátit. Ano, bude líp. Pro všechny. Osm trpaslíků je moc i na Sněhurku. Média žijí ve zvláštních časech. Doba je příslovečně těhotná očekáváními na všech stranách, probíhají politická vyjednávání, kandidáti na prezidenta ohlásili kandidatury. Přitom se vlastně neděje nic. Budou Vánoce, během kterých nikdo nikomu nic nenadělí. Prozatím  se točíme v kruhu stejných otázek a stejných odpovědí a čekáme. Čekáme na příští pondělí a doufáme… Jak pravil Alexander Dumas v poslední větě románu Hrabě Monte Christo: "Smysl života je čekat a doufat". Celý článek

Stížnost posluchače Romana Doležala ohledně zaměstnanců ČRo, kteří se angažují v hnutí „Klinika“

09. listopadu 2017 / Jan Mrzena
V práci českých novinářů se projevoval aktivismus snad už od vydání prvních českých novin. Motivy i cíle aktivistů byly různé. Třeba emancipace českého jazyka a národa za císaře pána. Nebo budování nové demokratické republiky po první světové válce. Nebo budování socialismu po komunistickém puči, ale třeba i volání po normalizačním klidu na práci. Je evidentní, že aktivismus může pomáhat porodit věci pozitivní, ale umí přinést i tmu a mráz. V naší žhavé současnosti se u novinářů setkáváme i s aktivismem zcela jiné kategorie. Aktivismem adorujícím porušování zákonů, tedy aktivismem, který lidem nepřináší nic dobrého, ale vytváří spíš blbou náladu a pocit, že musíme změnit tu naši zatuchlou demokracii. A třeba i za každou cenu, hlavně ať za nás osvícený velký vládce vše vyřeší. Média periodicky zahlcuje kauza Autonomního sociálního centra Klinika. Skupina aktivistů i přes soudní rozhodnutí zůstává v budově státu a majitel (Správa železniční a dopravní cesty) tahá za kratší konec.  Chtějí aktivisté dokázat, že moc českých zákonů není všemocná a zákony neplatí pro všechny?  Kam až celá kauza na českém rybníce dopluje? Kauza má charakter jakési tvůrčí revolty proti zavedeným pořádkům, a tak je novinářský aktivismus logicky na světě. Nevyhýbá se ani veřejnoprávním médiím. Pokud o kauze informují, je to správné. Ale když se ukáže, že zaměstnanci (či spolupracovníci) veřejnoprávního média jsou součástí Autonomního sociálního centra Klinika, je velký problém na světě. V minulých týdnech ho řešili v Českém rozhlasu. Připojuji plně znění stížnosti posluchače Romana Doležala, odpověď rady i vyjádření vedení Českého rozhlasu (konkrétně šéfredaktorky Rádia Wawe Ivy Jonášové a ředitelky programu Evy Hazdrové Kopecké). Názor si čtenář může udělat sám, ale je evidentní, že každý dopis mluví o něčem jiném. A jádro pudla se vytrácí. Text stížnosti: Dobrý den, jak je možné, že zaměstanci ČR Jakub Ort (http://www.rozhlas.cz/lide/radiowave/_osoba/3814) a Martina Malinová (http://www.rozhlas.cz/radiowave/prescaru), kteří jsou placeni z mojich daní a koncesionářských polatků, se angažují v krajně levicovém uskupení "Klinika" (https://klinika.451.cz/) a odmítají respektovat opakované soudní nařízení na vyklizení nelegálně zabraného a obývaného objektu? http://praha.idnes.cz/klinika-vyklizeni-soud-0vk-/praha-zpravy.aspx?c=A170905_103457_praha-zpravy_zuf http://praha.idnes.cz/zastupitelstvo-bude-jednat-o-petici-squateru-z-kliniky-pj7-/praha-zpravy.aspx?c=A160330_104710_praha-zpravy_nub https://klinika.451.cz/2016/02/autonomni-socialni-centrum-klinika-zada-o-zmenu-ucelu-v-uzivani-stavby/ Některé levicové "aktivisty" zastávající víceméně stejné myšlenky jako lidé angažující se v uskupení "Klinika" označila FBI za "domáci teroristy". Jak výše uvedené skutečnosti hodláte řešit? Děkuji Roman Doležal Odpověď Rady ČRo : Vážený pane Doležale, děkujeme za Váš podnět, o vyjádření jsme prostřednictvím generálního ředitele požádali příslušného člena vedení Českého rozhlasu. Poskytla ho ředitelka Programu Českého rozhlasu Eva Hazdrová Kopecká. Rada Českého rozhlasu se s jejím vyjádřením, které k naší odpovědi přikládáme, seznámila a považuje ho za vyčerpávající. Rada Českého rozhlasu si nechává pravidelně zpracovávat nezávislé odborné analýzy na vybraná témata. Z nedávné diskuze radních vyplývá, že jedním z nich by v blízké době mohlo být právě vysílání stanice Radio Wave. Zmíněné analýzy pak přinášejí zpětnou vazbu, jak Český rozhlas plní svoji veřejnoprávní funkci, dodržuje Zákon o Českém rozhlase a jeho Kodex. Ještě jednou děkujeme za Váš zájem o Český rozhlas, věříme, že zůstanete jeho posluchačem. S přátelským pozdravem jménem Rady ČRo Hana Dohnálková, předsedkyně Vyjádření vedení ČRo: Vážený pane Doležale, děkuji Vám za dotaz, který nevnímám jako negativní reflexi našeho vysílání, ale protože souvisí s našimi externími spolupracovníky, požádala jsem o vyjádření šéfredaktorku stanice ČRo Radio Wave, Mgr. Ivu Jonášovou, do jejíž gesce redaktorská činnost zmíněných externistů patří, resp. patřila. Zde její reakce: Martina Malinová ani Jakub Ort nejsou zaměstnanci Českého rozhlasu, ani v minulosti v Českém rozhlase zaměstnáni nebyli. Martina Malinová externě přispívala do magazínu Přes čáru a Radio Wave již tuto spolupráci ukončilo. V současnosti pořad připravují Hana Kuncová a Dalibor Zíta. Jakub Ort je jedním z externích autorů a moderátorů pořadu o náboženství a spiritualitě Hergot!, který připravuje společně s Petrem Wagnerem, Dominikem Čejkou, Janem Škrobem a Fatimou Rahimi. Příležitostně rovněž přispívá do komentářové rubriky Prolomit vlny, v níž Radio Wave uveřejňuje názory externích komentátorů, příležitostně Radio Wave publikuje jeho příspěvky na náboženská a sociální témata. Ve zmiňovaných formátech se nevěnuje tématu autonomního sociálního centra Klinika. Dění okolo Kliniky patří k tématům, jimiž se stanice pro mladé a mladě smýšlející posluchače zabývá, informuje o něm a reflektuje jej však prostřednictvím příspěvků jiných externích a interních redaktorů. Mgr. Iva Jonášová šéfredaktorka Radia Wave Dodávám, vážený pane Doležale, že interní zaměstnanci i externí spolupracovníci Českého rozhlasu jsou povinni řídit se pravidly vyplývajícími z pro ČRo základních dokumentů (Zákon o ČRo, Kodex ČRo, v případě zpravodajské oblasti Žurnalistickými zásadami ČRo Radiožurnálu), a jejich významné porušení je pro nás důvodem k různým formám sankcí, v nejzazším případě i k ukončení spolupráce s ČRo. Věřím, že profesionalita a objektivita rozhlasových žurnalistů je prokazována dnes a denně na všech 22 stanicích Českého rozhlasu, a přála bych si, aby našla ocenění i u Vás.

Mgr. Eva Hazdrová Kopecká ředitelka Programu

Celý článek

Stížnost posluchače Martina Komárka ohledně zveřejnění soukromého rozhovoru Andreje Babiše

03. listopadu 2017 / Jan Mrzena
Rada Českého rozhlasu není zásobována stížnostmi na vysílání tak, jako její televizní kolegyně. Přesto, nebo spíš právě proto mohou některé stížnosti vést k obecnějším závěrům. Je zřejmé, že pohled politiků na vysílání zpravodajství a publicistiky je zcela opačný, než pohled žurnalistů. To vyplývá z podstaty práce obou účastníků sporu - stížnosti. Zajímavost se pak zvýší ve chvíli, kdy stížnost píše novinář, ale je v té chvíli politikem. Koření sporu se přirozeně zvýší, kdy média začnou pracovat s materiály, které bůh ví jak vznikly, šíří se kdo ví odkud a jsou zveřejňovány na anonymních profilech či účtech. Je vhodné zveřejňovat (byť jako součást zásadních kauz) v Českém rozhlase úryvek soukromého rozhovoru? Je to etické a férové? Nebo takové metody používá spíše aktivistická či bulvární žurnalistika? A co načasování do doby před volbami? Pro ilustraci zveřejňuji stížnost Martina Komárka, kterou poslal Radě Českého rozhlasu. Kontrolní orgán, tedy rada, na stížnost odpověděla na konci září. I její odpověď je zde v plném znění. Na závěr připojuji i vyjádření ředitele zpravodajství Jana Pokorného. Texty jsou v plném znění převzaty z webových stránek Rady Českého rozhlasu. Názor si čtenáři mohou udělat sami. Text stížnosti Vážení radní českého rozhlasu, Neobracím se na Vás jako poslanec, jímž už brzy nebudu, ani jako člen hnutí Ano. Obracím se na Vás jako bývalý komentátor, který ctí pravidla slušné žurnalistiky a jako občan, který má smysl pro fair play. Jsem naprosto přesvědčen, že zveřejnění úryvku ze soukromého rozhovoru Andreje Babiše porušuje všechny zásady kvalitní žurnalistiky a tím pádem i vnitřní pravidla českého rozhlasu. Neexistuje totiž žádný veřejný zájem, který by omlouval zveřejnění úryvku ze soukromého rozhovoru ve veřejnoprávním médiu. Domnívám se, že byl navíc hrubě porušen zákon o českém rozhlasu. Vážím si rozhlasu jako seriózního a slušného média. Tento přešlap je podle mého ojedinělý. Závažný je zejména proto, že přichází těsně před volbami a redaktoři čro zjevně neprofesionálně skočili na špek někomu, kdo chce volby ovlivnit. Vzhledem k blízkosti jejich termínu snažně prosím o urychlené vyřízení stížnosti. S úctou, Martin Komárek Odpověď Rady ČRo Vážený pane Komárku, děkujeme za velmi zajímavou stížnost týkající se oblasti veřejného zájmu ve vysílání Českého rozhlasu. Rada Českého rozhlasu požádala prostřednictvím jeho generálního ředitele o vyjádření příslušného člena vedení média. To poskytl ředitel Zpravodajství Jan Pokorný a Rada ho přikládá k této odpovědi. Rada Českého rozhlasu si v této souvislosti velmi pravděpodobně nechá vypracovat mediálně-právní analýzu, jejímž hlavním výsledkem by měla být odpověď na otázku, co lze či nelze ve vysílání publikovat v rámci veřejného zájmu. Měla by dát i jasnější stanovisko k článkům 19.1 a 19.2 Kodexu Českého rozhlasu, zda odvysíláním skryté nahrávky z jednání soukromých osob nedošlo k jeho porušení. O výsledcích této analýzy Vás budeme informovat. V této chvíli se Rada Českého rozhlasu spíše přiklání k názoru, že se o veřejný zájem nejednalo. Podobně je tomu tak i v jiných případech (například nedávné úniky soukromých e-mailů premiéra Bohuslava Sobotky či úniky informací ze živých spisů). V případě Vámi zmiňované nahrávky radní také brali v potaz informaci šéfreportéra týdeníku Euro Jana Hrbáčka. Ten v reakci na její zveřejnění ve vysílání Českého rozhlasu na sociálních sítích prohlásil, že zmíněnou nahrávku získal již před pěti lety a nepoužil ji proto, že neobsahuje žádné důležité informace. S přátelským pozdravem jménem Rady ČRo Hana Dohnálková, předsedkyně Vyjádření vedení ČRo Vážený pane poslanče, dovolte, abych Vás seznámil se skutečností, že v Českém rozhlase vždy pečlivě zvažujeme téměř veškeré myslitelné aspekty, než se rozhodneme podobné materiály zveřejnit. A vždy postupujeme podle zákona, Kodexu ČRo a dalších žurnalistických zásad a pravidel. A tak tomu bylo i v tomto případě. Než jsme část záznamu zveřejnili, nejprve jsme zjišťovali kdo je autorem a kdo vlastně na nahrávce mluví. Jde o záznam Andreje Babiše a dvou podnikatelů, kteří se ohrazují proti tomu že jim Andrej Babiš měl vzít nápad na založení jejich politické strany ANO. S Andrejem Babišem jsme mluvili, tuto část jednání potvrdil, byť ji viděl jinak. Tvrdil, že jim značku ANO nevzal, že s ním ale jednali, přiznal. Reagoval i na konkrétní citace ze záznamu. Reportéři mluvili přímo i s jedním z účastníků jednání Filipem Rajchartem. I on potvrdil autenticitu záznamu. Prohlásil, že autorem je jeho kolega, který ale v tuto chvíli je nezvěstný a zmizel. I pátrání našich redaktorů bylo bezvýsledné. Pan Rajchart popsal, co se na jednání děje i za jakých okolností k němu došlo. To jsme zveřejnili na konci června. Pokračovali jsme v ověřování dalších informací na nahrávce, jen připomínám – je to stále tentýž záznam jedné schůzky spíše politicko/obchodního charakteru. Nejde o soukromé povídání mezi přáteli. Redaktoři ověřovali tedy i další informace, Andrej Babiš nařknul kupříkladu bývalého prezidenta Klause z korupce. Vzhledem k tomu, že jsme k jeho tvrzení nenašli žádné další okolnosti, nezveřejnili jsme ho. Naopak, když Andrej Babiš na záznamu přiznal, že skrytě platil ODS, šlo o natolik závažné tvrzení, že jsme jej nemohli ignorovat. Zatímco Andrej Babiš na první část záznamu reagoval, na tuto druhou odmítl. ODS potvrdila, že oficiálně žádné peníze nedostala. Ani reportéři ČRo nenašli oficiální sponzoring. Skryté financování politických stran je téma zásadní, mimochodem i Andrej Babiš v minulosti tvrdil, že za ním chodili lidé se žádostí o peníze pro politické strany. V tomto kontextu pak nebylo možné ignorovat důkaz - co jiného je Babišovo dobrovolné přiznání. Jeho zveřejnění, kterému předcházelo důkladné pátrání, pak je zcela ve veřejném zájmu. Bez ohledu na to, jestli je nebo není před volbami. S pozdravem

Jan Pokorný ředitel Zpravodajství

Celý článek

Zajistit a neohrožovat svobodu a nezávislost médií veřejné služby

26. října 2017 / Martin Vadas
Český filmový a televizní svaz FITES pokládá svobodu a nezávislost médií veřejné služby za mimořádně důležitou součást vývoje demokratické společnosti, a proto se důrazně ohrazuje proti záměrům poslance Tomio Okamury, předsedy SPD, na zestátnění ČT a ČRo, jak je vyhlásil v pořadu 20 minut Radiožurnálu Českého rozhlasu 23.10.2017 – http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/kdyz-budeme-ve-vlade-zamerime-se-na-verejnopravni-televizi-i-rozhlas-rika-tomio-o kamura– 1763807 a v následných vyjádřeních do médií. Organizace filmových a televizních tvůrců se připojuje ke stanovisku Syndikátu novinářů a připomíná, že otázky nezávislosti, kontroly a věrohodnosti hospodaření médií veřejné služby jsou legislativně řešeny v novelách, které se nestihly projednat ve stávající sněmovně. Sněmovní tisk č. 965, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, je na stole a ředitelé obou médií by se měli přičinit na jejich případném dopracování tak, aby ministerstvem kultury vybraný a více než sedmdesáti lety praxe ověřený bavorský model mohl být uveden v život a zlepšil důvěryhodnost médií veřejné služby i v České republice tak, jako je tomu v Německu a dalších kulturních zemích Evropy. Martin Vadas, ​předseda FITES​ Celý článek